„Slečno Witherhamová!“
Elisa málem nadskočila, když na ni Snape ledově promluvil. Seděla právě v knihovně, zabraná do domácí práce.
„A... ano pane,“ zakoktala se a sledovala profesorův chladný obličej.
„Přestaňte na mě laskavě civět a pojďte se mnou,“ procedil se sevřenými rty.
„Jistě,“ sklopila pohled a začala nervózně balit své věci. To, že si pro ni Snape přišel do knihovny, nevěstilo nic dobrého. Ruce se jí klepaly, až rozlila kalamář. Profesor se jen posměšně ušklíbl a lenivým pohybem hůlky inkoust uklidil.
„Buďte od té lásky a pospěšte si, nemám na vás celý den,“ zasyčel.
Konečně naházela do brašny i poslední věci a vyšla za ním z knihovny. Rychle kráčel před ní. Tušila, o co půjde. Včera, když se vrátila z Prasinek, napadla své tři spolubydlící a zdevastovala ložnici. Sama pak utekla do koupelny prefektů, kde se schoulila do klubíčka, chvíli plakala, chvíli přemýšlela a nakonec usnula. Do ložnice se vrátila až ráno. Jak nad tím teď přemýšlela, skousla si spodní ret.
Hloubala nad tím, co se stalo v Prasinkách, nad Seanem, nad jeho gesty. Zkoumala svoje pocity, hledala v sobě, co k němu vlastně cítí. Byl k ní galantní, dobře se s ním bavila, uměl si s ní povídat vážně, ale i mlčet. Dokázal uznat svou chybu. Nitro jí naplňoval zmatek. Zmatek ze sebe, ze svých pocitů, z něj. Z toho, jak se na ni díval, jak ji objímal. Vlastně nevěděla, proč ho odmítala, když jí nabídl víc než přátelství. Líbil se jí, to ano, a bylo jí s ním dobře, ale necítila se připravená. Možná byla příliš opatrná, bála se někomu natolik důvěřovat, bála se bolesti a zklamání.
Přemýšlela, co by jí asi řekl Cedrik. K němu kdysi pocítila více něž přátelskou náklonnost. On jí ale nikdy nedal sebemenším způsobem najevo, že by stál o víc. Když loni začal chodit s tím děvčetem z Havraspáru, ztratila naději úplně.
Ten rok se vídali velmi málo. Najednou z něj byla známá osobnost. Na každém kroku ho pronásledovaly houfy fanynek a sednout si s ním v klidu v knihovně nebo venku bylo nemyslitelné. A když pak začal chodit s Cho, nevídali se vůbec. Vlastně se s ním ani nestihla rozloučit, než vstoupil do bludiště. A pak najednou, jako blesk z čistého nebe, byl pryč.
Má promarnit další šanci? Jak dlouho Sean vydrží čekat?
Z myšlenek ji probralo prásknutí dveří, jak je Snape prudce otevřel, až narazily do zdi. Pokynul jí, aby vešla do jeho kabinetu, a zase je s bouchnutím zavřel. Ve Snapeově kabinetě nikdy nebyla, její hodiny vždy probíhaly v učebně. Nebyla tu žádná okna, protože se nacházel hluboko ve sklepení. Všechny stěny byly, od podlahy po strop, pokryté policemi. V některých byly uloženy lahve roztodivných tvarů s preparovanými živočichy nebo jejich částmi. Jiné sloužily jako velmi rozsáhlá knihovna. Místnosti vévodil velký černý psací stůl, pokrytý nepřehlednou změtí pergamenů.
Profesor došel ke stolu, rázně se otočil, založil ruce na prsou a zabodl jí ledový pohled do očí.
„Slečno Witherhamová, hluboce jste mě zklamala. Vaše včerejší počínání bylo tristní. Když jsem vás navrhl do pozice primusky, myslel jsem, že jste rozumná. Zjišťuji, v jakém omylu jsem celou dobu žil!“ usekával křečovitě. Byl opravdu rozzlobený, toto by od své oblíbené studentky a premiantky ročníku nečekal.
„Můžete mi laskavě vysvětlit, co se stalo?“ probodl ji znovu pohledem.
Jen sklopila hlavu, neřekla ale nic.
„Slečno Witherhamová, jste si vědoma, že jste napadla tři studentky ze své koleje a z toho dvě skončily na ošetřovně s otřesem mozku? Navíc jste u toho stihla zdevastovat vybavení ložnice.“ odsekával vztekle.
„Ano, pane,“ špitla jen.
„Měla jste snad zatmění mozku?! Uvědomujete si, že jste mohla svým spolužačkám způsobit ještě větší újmu?! Že jste napadla studentky ze své vlastní koleje?! Ze Zmijozelu?! Ještě včera jsem byl rozhodnutý vám funkci a privilegia primusky odebrat! Taková ostuda!“ to se už neudržel a začal na ni křičet.
Ustrašeně zvedla pohled.
„Na co jste, u Salazara, v tu chvíli myslela?! Copak se necháte tak snadno vyprovokovat a začnete rozmetávat vše, co je kolem vás?! Celých sedm let vám tu vtloukáme do hlavy, jak ovládat svou sílu a magii, a v sedmém ročníku uděláte tohle?! Očekával bych to od prváka, ale u vás...“ odmlčel se a zlostně na ni zíral, z jeho černých očí sršely blesky. Tyčil se nad ní jako bůh pomsty a Elisa, ač byla poměrně vysoká, si připadala maličká jako domácí skřítek. Pak se ale nuceně zklidnil a pokračoval.
„Ale vzhledem k tomu, že jste vždy své povinnosti vykonávala svědomitě, rozhodl jsem se, že vám prozatím odznak ponechám, ale odpykáte si školní trest. Každou sobotu a neděli po obědě se budete hlásit u mě, a to až do Vánoc,“ uzavřel svou řeč.
„Ano, pane,“ vydechla úlevně.
Snape si ji ještě zkoumavě změřil. Nikdo mu nebyl schopen říct, co se v pokoji stalo. Když ho přivedli, byly dvě studentky v bezvědomí a třetí něco nesrozumitelně blekotala. Poznal, že tam zapůsobila i spontánní magie. Ale co ji mohlo tak vykolejit? Možná tušil, ale nechtěl domýšlet. Ona mu to zjevně nevysvětlí. Aspoň, že se informace o události nedostaly ven ze Zmijozelu.
„Můžete jít, a buďte tak laskavá, a nikde se o tom nezmiňujte, mohla byste dopadnout mnohem hůř,“ řekl jí už klidněji a gestem ruky jí propustil.
Když zmizela za dveřmi, znovu se zamyslel. Už když ji moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu, upozornil ho Brumbál, že může očekávat problémy, protože pocházela z mudlovské rodiny. On však žádné problémy nezaznamenal, i když tušil, že není vše v pořádku. Elisa většinou chodila sama, ve Velké síni sedávala stranou od ostatních. Ve škole ale dosahovala výborných výsledků, bezesporu proto, že trávila většinu času v knihovně. Když byla v prvním ročníku, upozornila ho Poppy, že ji ošetřovala a odstraňovala přebarvené vlasy a plnovous, který jí někdo přičaroval. Pak už byl ale klid. Nikdo si nestěžoval, nikdo ho neinformoval.
On si ale také nestěžoval, když ho šikanovali. Sklouzl hlouběji do úvah. Vlastně s Elisou soucítil. Tolik se mu podobala, že to bylo až bolestné. Nevěděl ale, jak by jí mohl pomoci, snad jen věnovat jí svůj čas při doučování. Záleželo mu na tom, aby byla dobře připravená na to, co ji čeká venku. Když se Pán zla vrátil, brzy to nebude mít lehké. Měl ji rád pro její zvídavost, inteligenci a skromnost, ale raději by se nechal proměnit v hromádku popela, než by to přiznal nahlas.
Elisa zkroušeně došla do velké síně na večeři. Sedla si na prázdný konec stolu a s nezájmem začala jíst. Vlastně nevěděla ani, co jí. Mrzelo ji, že Snapea zklamala, záleželo jí na jeho mínění.
Jen mechanicky strkala jídlo do úst. Do Vánoc bude mít školní trest. No co, nejspíš bude připravovat přísady do lektvarů, aspoň se v tom pocvičí.
Když zvedla hlavu všimla si, že k ní kráčí Sean. Znovu sklopila oči a dělala, že tam není.
„Ahoj, nepůjdeš se projít?“ zeptal se vesele, když k němu ale zvedla tvář zvážněl.
„Co se ti stalo?“ zeptal se jí tiše.
„Ale nic,“ zakroutila jen hlavou. „A víš že dneska půjdu ráda? Potřebuju přijít na jiné myšlenky, jen si hodím věci do ložnice.“
„Fajn, počkám na tebe v síni,“ mrkl na ni a odklusal.
Několik jejích spolužáků se uchechtlo, jiní si ji měřili nenávistným pohledem a Malfoy si založil ruce na hrudi a povýšeně se usmíval.
„Tak řekneš mi, co se stalo?“ uhodil na ni Sean, když se mlčky procházeli kolem jezera.
Jen zavrtěla hlavou. „Ne, slíbila jsem, že to nikomu neřeknu. Ale dalo by se říct, že jsem udělala průšvih,“ odpověděla se sklopenou hlavou.
„Průšvih? Ty?“ hraně se zasmál. „Tak to by mě zajímalo.“
„Nic zajímavého na tom není jen, že do Vánoc budu trávit každý víkend školním trestem,“ ušklíbla se.
„U Merlinových trenclí, kdo ti takovej trest napařil? Vždyť tam zakrníš,“ podivil se tentokrát nehraně.
„Snape,“ odpověděla tiše.
„Snape?“ usykl. „Ten...“
„Ne, neříkej to!“ zarazila ho rázně. „Pokud se nechceš znovu pohádat. Jsem ráda, že mě nevyrazil.“
Dobře věděla, jak o něm studenti z jiných kolejí smýšlejí. Sean jen sevřel rty a zkoumavě ji pozoroval.
„Hodně pro mě dělá, učí mě, cvičí se mnou...“
„Snape? Učí tě?“ zvedl obočí v nehraném úžasu. Sám byl šťastný, že se s ním mohl po zkouškách NKÚ rozloučit. Strávit s ním ještě o minutu víc, asi by mu hráblo.
„Jo, už od prváku,“ usmála se jeho úžasu. „Není takovej lidojed, jak se tváří, naučil mě hodně věcí nad rámec výuky.“
Jen otevřel pusu, pak ji zase s cvaknutím sklapl. Čím ještě ho tahle holka překvapí?
Elisa se zasmála, cítila, jak se její napětí pomalu uvolňuje. Pak ji něco napadlo.
„Seane?“
„Hmmm?“
„Nechtěl bys se mnou cvičit obranu? Snape mi doporučil...“
„Eeee?! Ty chodíš i na obranu ke Snapeovi?“ znovu vykulil oči.
„Jo,“ odfrkla, „ale to není důležité. Doporučil mi, abych si našla někoho, s kým budu moct cvičit a tak mě napadlo...“ nedořekla, jen na něj vyčkávavě hleděla.
Chvíli rozdýchával, co mu řekla. V životě by neřekl, že se Snape bude někomu věnovat.
„No, když to přežiju,“ usmál se nakonec váhavě. „Nerad bych skončil jako stálá výzdoba někde na zdi,“ zašklebil se na ni.
„To se ti klidně může stát, když mě budeš provokovat.,“ oplatila mu úšklebek.
„Hmmm, tak to abych začal pořádně šprtat, protože provokovat tě nepřestanu,“ zazubil se a nečekaně ji šťouchl do žeber.
„Auu!“ vytřeštila oči. „Tak tohle jsi přehnal Finch-Fletchley, počkej, já ti dám!“ houkla a hmátla mu po krku. On ji tím svým šaškováním jednou zničí.
„To mě budeš muset nejdřív přeprat, Witherhamová,“ zašklebil se jí do obličeje a chytil ji za napřažené ruce.
„Bídáku, pusť, ať ti můžu vyškrábat oči!“ prskala hraně a zmítala se v jeho sevření.
„Ale ale, nechovej se jak malá puberťačka, Witherhamová, ať si neublížíš,“ doporučil jí blahosklonně a s pozvednutým obočím sledoval její marný boj.
To už nevydržela a rozesmála se na celé kolo. Vlastně mu byla vděčná. Svým špičkováním jí dokonale zvedl náladu.
Sean povolil sevření, její ruce ale úplně nepustil a rozesmál se taky. Chvíli tak spolu se smíchem stáli.
„Tak co budeš se mnou cvičit?“ zvážněla Elisa.
„Co bych pro tebe neudělal,“ mrkl na ni.
„Děkuju,“ usmála se a pak zrozpačitěla, sklopila pohled a vyprostila svoje ruce z těch jeho.
„Není zač,“ odpověděl s úsměvem a nadějí. „Kdy a kde?“
„Zítra mám hodinu se Snapem,“ jeho protočení očí ignorovala. „V úterý mám další hodiny s McGonagallovou, ve čtvrtek s Kratiknotem, v pátek většinou dodělávám, co jsem nestihla. Obětuji ti středeční večer, co ty na to?“ mrkla na něj a musela se smát jeho užaslému výrazu.
„Tobě hrabe,“ vydechl jen s úctou.
„Na to jsi přišel teprve teď?“ zařehtala se.
„Vlastně mi to bylo jasný hned, když jsem tě poprvé viděl,“ zakřenil se.
„Hmmm,“ protáhla. „Proč za mnou teda chodíš?“ oplatila mu stejnou mincí.
„Protože...“ zahleděl se jí do očí a zvážněl, vztáhl ruku, jako by ji chtěl pohladit po tváři, pak ji ale v půlce pohybu zarazil. Nechtěl ji znovu vyplašit. „... tě rád provokuju,“ mrkl na ni spiklenecky.
„Zahráváš si s ohněm,“ zazubila se a ač si jeho váhavého pohybu všimla, byla mu vděčná, že ho nedokončil. Možná i tušila, co jí chtěl říct.
„Já se ohně nebojím,“ odpověděl jí vážně.
„To bys měl, od ohně jsou popáleniny,“ zazubila se a tentokrát ho šťouchla do žeber ona. Nečekal to a zapotácel se.
„Witherhamová, ty seš stejnej provokatér, tak si nemáme co vyčítat!“ houkl na ni a rozehnal se po ní rukama. Na nic nečekala a uskočila mu z dosahu.
„Aspoň vidíš, jaký to je,“ zakřenila se a znovu se rozesmála. Bylo jí dobře.
Nevydržel to a také se rozesmál. Udivovala ho. Přeze všechno, co musela prožít, dokázala nevázaně vtipkovat. Snad zešílel, ale přitahovala ho čím dál tím víc, ztratil snad rozum? Byl rozhodnutý o ní usilovat, i kdyby měl čekat celý život. Tuhle holku si nesmí nechat utéct, protože tohle ještě nikdy necítil. Byl jí snad posedlý?
...
Nedělní procházka Elise nejen zvedla náladu, ale i vlila nový elán do žil. Bylo jí najednou mnohem lehčeji, ponořila se naplno do učení a práce. Nevšímala si uštěpačných poznámek zmijozelských. Sean měl v jistém smyslu pravdu, nezáleželo jí na nich.
Něco jí ale dokázalo zkazit radost. V přestávce mezi hodinami, když přecházela do učebny přeměňování, ji dohonil Potter.
„Hej!“ křikl na ni ostře, až téměř nadskočila.
Když se otočila, zlostně si ji měřil.
„Tys to práskla!“ prskl na ni vztekle.
„Harry, neblázni!“ volala na něj Hermiona, která ho rychle dohnala. „Vždyť ani neslyšela, co jsme probírali,“ snažila se ho uklidnit a chytila ho za paži.
„O čem to mluvíš, Pottere?“ odsekla Elisa a její obličej ztvrdl.
„Moc dobře víš o čem, prásklas to Umbridgeové!“ neovládl se a snažil se Hermioně vytrhnout.
„Šplouchá ti na maják? Nějaký tvoje výmysly mě nezajímaj,“ měřila si ho chladně a vypnula se do plné výšky. Chtěla se otočit a odejít, ale Poter vytáhl hůlku. Proto neváhala a tasila také.
„NE! Harry!“ snažila se ho zadržet Hermiona, ale tvrdě ji odstrčil. Kolem nich se začali shlukovat studenti.
„Co se to tady děje?“ rozlehl se chodbou Seanův hlas. „Nemáte nic jinýho na práci než tu okounět? Zmizte do tříd, než začnu strhávat body!“
Věděla, že půjde tudy, přeměňování měli spolu. Oddechla si, nestála o souboj.
Když se k nim prodral strnul.
„Pottere, co to tu vyvádíš?“ vytušil, že Elisa si nezačala.
„Do toho ti nic není,“ odsekl Harry nakvašeně a dál si měřil Ellisu, která s neproniknutelným výrazem stála proti němu, hůlku připravenou v ruce.
„Jestli sis nevšiml, tak jsem primus a ona taky, takže je. A jestli nechceš přijít o body, tak si sbal svoje fidlátka a mazej do třídy,“ odsekával zlostně.
Potter chtěl ještě něco namítnout, ale nakonec se udržel, sklonil hůlku a s posměšným úšklebkem se otočil na patě a odešel.
Elisa se uvolnila a také sklonila hůlku. Byla ráda, že k souboji nedošlo, tentokrát by k ní Snape tak shovívavý nebyl.
„Co se stalo?“ připojil se k ní Sean, když se otočila a odcházela do učebny.
„Nevím, prskal něco, že jsem je práskla, či co...“ zamyslela se, vztek už ji opustil.
„Ty to nevíš? Nečteš nástěnku?“ Když zavrtěla hlavou vychrlil na ni: „Umbridgeová zakázala všechny spolky a kroužky, asi se něco doslechla o tom jejich sobotním sedánku.“
„Já jsem jí to neřekla,“ odpověděla rázně a zastavila se před dveřmi učebny.
„Já vím, nedurdi se, ale evidentně někteří ne,“ uchechtl se posměšně a pohodil hlavou směrem odkud přišli.
„No bezva,“ ušklíbla se nevesele a vešla do učebny. To se zase něco povedlo, povzdechla si v duchu.
Dík
(Máta, 9. 8. 2012 20:01)