Mátové stránky

Děvčata děkuji, kapitolka splnila svůj účel. Doufám tedy, že to tak bude i s tou následující.
Těším se zítra :-)

Ten konec byl krásnej :-), díky. Samozřejmě byla celá kapitola skvělá, ale nemůžu si pomoct, na jejich setkání jsem čekala dlouho.
Jinak se musím přiznat, že mi začíná být Malfoye líto a dokonce i Draca. Aspoň v téhle kapitole.
Ještě, že už je zítra sobota :D.

Tak to bylo něco. Husina mi běhala po těle jako zběsilá a nedokázala jsem se odtrhnout, ani když na mě dítě hulákalo ze záchodu, že chce utřít. (Ale jinak jsem dobrá matka... fakt) Ne, vážně. Úžasně popsané pocity všech zúčastněných. Víc nevím, co bych napsala, vše podstatné tu bylo již řečeno. Prostě nádhera, a ještě velké díky za Elisu a Seana.
Tak zase v sobotu.

Děvčata děkuji mnohokrát, moc mě těší, že se vám kapitola líbila.
Bezinko cítím to stejně. I když přijdou ještě krajnější situace, tahle mi asi dala nejvíc zabrat. Když jsem ji psala, měla jsem husinu až kdoví kde a musela jsem ji asi půl dne rozdýchat, abych mohla vůbec psát dál. A do dnes, i když jsem to četla snad desetkrát, mě z toho mrazí. Je to ten moment, kdy se Lucis zlomil, kdy pochopil, že není záchrany. I manžel po této kapitole prohlásil, že s Malfoyem soucítí, do teď vždy říkal, že mu to přeje :-)
Lenko, Draco je možná slaboch, ale není vrah, je to možná rozmazlený spratek, ale není tak pokřivený. Neumí slepě vraždit a už vůbec ne lidi, na kterých mu záleží. Aspoň tak jsem jeho charakter odhadla. Musím říct, že na konci 6 a v 7 dílu mi ho bylo celkem líto, ale v podstatě si to také zasloužil.
Sean a Elisa si to setkání zasloužili, užila jsem si ho. :-D
Těším se zase v sobotu.

No, je to v mém případě zvláštní, ale nemám slov. Nějak mě to sebralo, děvče. Možná je to tím co se nedávno u nás stalo, ale ta situace u Malfoyů a vůbec Luciusova bezmoc, strach o rodinu, vlastně i o nechtěnou nemanželskou dceru, mi vehnala slzy do očí. Moc krásně jsi to, Máto, napsala. Tohle byl pro mě jednoznačně nejsilnější moment z celé povídky. nedokážu přesně vysvětlit proč, ale je to tak.
No dost už smutnění. Ještě, že jsi to zachránila krásným koncem :-)). Bylo v tom opravdu všechno, moc jsi mě jejich setkáním potěšila. Děkuji za skvělou kapitolu.

Přiznám se, že ze začátku téhle kapitoly mě pěkně mrazilo. Chudák Draco, slaboch a ještě postavený před takovou zkoušku. Bylo jasné, že nemůže obstát, proto mu ji Voldemort asi dal. A Luciuse tím dokonale ponížil. Jemu taky bylo hrozně. Ta bolest, že jej mučí vlastní syn... Krásně jsi to napsala, opravdu. Cítila jsem s nimi.
Ještě, že to vynahradil konec. Ten byl krásnej, skoro jsem uronila slzu, když se Sean s Elisou setkali. A ta poslední věta, o tom plášti, mi rozvířila v břiše hejno motýlů. :-)