Mátové stránky

Jednají s ním jako s věcí! Rozum mu říkal, že se podvolí, ale teď nechtěl. Užíval si pocitů, které najednou naplno pronikly z jeho nitra a zatemňovaly mu rozum. Teď byl jen on, Lucius, mladý muž plný síly, vzteku a pohrdání. Pohrdání svou rodinou, okolním světem, sám sebou. Měl chuť udělat něco šíleného, bláznivého, dokázat si, že ještě není taková loutka, jak se po něm chce. Něco, za co by jej jeho slavný rod vydědil.

Vzpomínky volně plynuly a Elisa na sebe hleděla do zrcadla. Položila hůlku na stolek a ze své tašky vytáhla kartáč na vlasy, aby je mohla rozčesat. Pozorovala svůj obraz. Její dlouhé plavé vlasy byly po koupeli měkké a lesklé, kulaté šedé oči byly hluboké jako Severní moře, u kterého byli jednou v létě s otcem rybařit. Tvar očí zdědila po matce. Ale barva jí byla záhadou, nikdo z rodiny takové oči neměl. Usmála se na sebe. Nepřipadala si krásná, na to měla moc špičatý nos a ostrou bradu, ale připadala si aspoň zajímavá.

Když zmizel za dveřmi poslední hábit, Elisa pomalu přistoupila ke katedře. Snape zvedl oči od pergamenu, který studoval a přeměřil si ji pohledem.
„Máte málo domácích úkolů slečno Witherhamová?“
„Ano, pane profesore,“ usmála se na něj.
„Tak tedy v pondělí od pěti hodin zde. Začneme příští týden. Nastudujte si přípravu veritaséra, strana třista osmdesát pět.“ Sáhl do přihrádky ve stole a podal jí objemný svazek ze své osobní knihovny.

Přetrpěla dopolední hodiny a od oběda si vzala jen lehký toust, stejně neměla hlad. Zaběhla do sklepení, brašnu hodila na postel, popadla kosmetickou tašku a rychle se vydala do koupelny prefektů. Už dlouho si neužila pořádnou koupel.
Málem by přišla pozdě na hodinu obrany proti černé magii, která jí stejně připadala jako ztracený čas, lépe by ho využila, kdyby studovala lektvar, jejž jí Snape uložil minulý týden.

 „Eliso, proč mě nechceš vyslechnout?“ měřil si ji zkoumavým pohledem.
Zarputile mlčela a dívala se jinam, věděla, že kdyby se mu podívala do očí, rozplakala by se, a to nechtěla připustit.
„Já... měl jsem pocit, že ti na Zmijozelu nezáleží, že tam nejsi ráda,“ naléhavě na ni mluvil, jako by se bál, že mu každou chvíli zase uteče.
„Proti tobě nic nemám, jsi jiná, nepatříš tam...“
"Vážně si to myslíš?“ ušklíbla se a její pohled ztvrdl.

Z myšlenek ji probralo prásknutí dveří, jak je Snape prudce otevřel, až narazily do zdi. Pokynul jí, aby vešla do jeho kabinetu, a zase je s bouchnutím zavřel. Ve Snapeově kabinetě nikdy nebyla, její hodiny vždy probíhaly v učebně. Nebyla tu žádná okna, protože se nacházel hluboko ve sklepení. Všechny stěny byly, od podlahy po strop, pokryté policemi. V některých byly uloženy lahve roztodivných tvarů s preparovanými živočichy nebo jejich částmi. Jiné sloužily jako velmi rozsáhlá knihovna. Místnosti vévodil velký černý psací stůl, pokrytý nepřehlednou změtí pergamenů.

„Tati?“
„Ano, zlato?“ zvedl otec oči od knihy a zkoumavě se na ni podíval.
„Co je s maminkou?“ zeptala se přímo.
Muž proti ní pečlivě založil knihu a zavřel ji. Pak se zahleděl do krbu a nakonec jí utrápeně pohlédl do očí.
„Ona ti to neřekla?“
„Ne,“ odpověděla tiše Elisa.

„Ale, pane Finch-Fletchley, vaše výkony jsou dnes žalostné, měl byste se více soustředit na obranná kouzla a méně se zabývat ptákovinami!“ napodobila zdařile Snapeův tón, když mu svou hůlku přitlačila na krk.
„Slečno Witherhamová, nebojte se, při další výměně vás rozdrtím,“ protáhnul a jakmile mu vrátila hůlku, znovu zaútočil. Tentokrát to bylo lepší, ale stejně dokázala vycítit jeho slabost. A pak, když po něm vrhla Mdloby na tebe, neočekávaně prorazila jeho štít. Síla jejího kouzla ho odmrštila na zeď a u ní se bezvládně zhroutil.

 „Ne, pane, dobrou noc,“ odpověděla a vytratila se ze sklepení. Že by měl Potter taky doučování? Ušklíbla se pro sebe.
Myslela, že do učebny, kde se měla sejít se Seanem, snad nedojde, natolik ji práce na lektvaru vyčerpala.
Když konečně vešla, bylo tam ještě ticho a tma. Mávla hůlkou a rozsvítila svíce ve stojanech, rozhlédla se po známé místnosti a strnula.

 Seanova židle zapraskala, jak na ní změnil polohu. Pak tiše zasténal a rukou se chytil za šíji. Pomalu se narovnal a otevřel oči. Elisa se pomaličku přetočila na bok a zadívala se na něj.
Když si všimnul, že je vzhůru vyskočil tak prudce, že zakopnul o vlastní nohu a shodil prázdnou sklenici z jejího stolku. Zachytil se o postel a snažil se najít ztracenou rovnováhu.
Elisa se neudržela a vyprskla smíchy, vzápětí se ale chytila za hrudník a usykla bolestí